Ana STORY

Ana příběh [č.6]

20. června 2010 v 9:26
"Nenávidím se, tak strašně se nenávidím. Už nikdy nebudu šťastná. Jsem hnusná a zbytečná," těmito slovy ukončuje svůj sebetýrající duševní monolog sedmnáctiletá Veronika a sklání se nad záchodovou mísou, aby ze sebe dostala všechen ten hnus - hromadu jídla, kterou před chvílí spořádala. Nad jejím odpoledním menu by se leckomu udělalo pořádně nevolno. Pět míchaných vajíček, půlka vánočky, sedm rohlíků, dvoje sušenky, špagety s kečupem, litr džusu, třicet deka vlašáku, tři pomeranče, vanička zmrzliny, půl sklenice medu, balíček smažených brambůrků, tabulka smetanové čokolády a tři koblížky na závěr. Nikdo by nevěřil, že toto všechno dokázala pozřít tato subtilní krásná slečna během půlhodinky po návratu ze školy.
↓↓↓↓↓↓

Ana příběh [č.4]

20. června 2010 v 9:25
Anorektička byla týden od smrti. Teď má dítě
Dívka, která před nedávnem málem zemřela na anorexii, porodila minulý měsíc zdravé dítě.

Ana příběh [č.3]

20. června 2010 v 9:24
Potichu se kradu k ledničce, nebylo by na tom nic divného, kdyby nebyly dvě hodiny po půlnoci. Tyhle záchvaty žravosti mě občas v noci přepadnou, nějak to nemůžu korigovat. Stejně si pak řeknu, že tlustá už jsem, tak co, jeden nálet na ledničku mi nemůže víc ublížit. Samozřejmě že pak přijdou výčitky, ale odvážit se jít na záchod vyzvracet...ani náhodou. To raději budu tlustá a nikým nechtěná.

Ana příběh [č.2]

19. června 2010 v 19:20
***

Hodně lidí se mě ptá proč sem vůbec anorektička. Tak bych vám chtěla napsat jak to vůbec začalo. Aby si někdo nemyslel, že kvůli pro-ana komunitě. O tom sem ještě nic před 3 měsícema nevěděla.
Takže ....

Modlidba Anorektiček

19. června 2010 v 19:12
Lehám si do postele jako tučné, ale spokojné děvče, neboť vím, že jsem dnes udělala všechno pro splnění mého snu. Teším se na ráno a na celý nasledující den, protože vím, že díky dnešku budu krásnější a chudší. Zítra se však budu snažit ješte o něco víc, abych si zajistila lepší následující den. Pokojně se odevzdám do Aniných rukou, neboť vím, že Ona na mě dohlédne, postará se o mě a nenechá mě znova padnout na dno. Ona jediná ví, co je pro mě nejlepší a já ji budu následovat, kamkoli bude chtít.
thin

Básnička o Aně

19. června 2010 v 19:11
M [userpic]To je život
Začalo to tak nevině,
Kvůli blbé kravině.
Jen shodit pár kilo,
Ale mě to nestačilo.
Ještě málo, maličko,
Domotat to klubíčko.
To klubko vůle,
To klubko sil.
Kdo ho nikdy nenosil.
Nepochopí,
Nenajde.
Odpověď,
Oč tu vlastně jde.
Chtěla jsem to zastavit,
Nejbližšího poprosit.
O pomoc,
O radu,
Jak utéci z tohoto zamklého hradu.
Nešlo to,
Nevím proč.
Byl to nezastavitelný kolotoč.
Jezdil nahoru a dolů.
A já sem se nerada vracela domů.
Otázka: co jsi dnes jedla?
Mě dostávala do smutku a depresí.
Kdo tu bolest uhasí?
Kričela jsem tiše.
Sklíčená má duše.
Cítila smutek,
Ale nechtěla žádný dotek.
Vstup do kuchyně,
Kde toho bylo čím dál méně.
Byl jak vstup do hrobu.
Kam já se potom zahrabu?
Byla jsem děsná.
Nesnáším když mě honí mlsná.
Chtěla bych jěště víc,
Ale v ledničce nezbývá skoro nic.
Jak kdyby to bylo trestné,
Hledám něco ostré.
Řízla jsem se do ruky,
Zapoměla na všechny nátlaky.
Nazouvám běžeckou botu,
Následuje trápení v potu.
A tak to pokračovalo,
A čím dál hlouběji se to dralo.
Do toho dne.
Kdy si se mnou máma sedne.
Na sedačku v nemocnici.
Kde je to tak skličující.
Sedm týdnů.
A vracím se domů.
Naplněná štěstím, strachem,
A nepopsatelným pocitem.
Trápí mě nesrovnalost v hlavě.
Nevyhnu se stravě.
Ani nějak nechci.
Dalo by to práci.
A nerada bych se tam vrátila.
Když mě už doktorka pustila.

Motta

19. června 2010 v 19:10
lucyboo22 [userpic]Ishinova [userpic]jennsola_52 [userpic]notfin24 [userpic]shabbyychicc [userpic]

"Nic ti nedá takový pocit jako hubenost, ani sladkost!"
"Raději budu mrtvá než tlustá!"
"Ušla jsem už dlouhou cestu na to, abych přijímala rozkazy od sušenky!"
"Hlad bolí, ale štíhlost za to stojí!"
"Hladovění a odmítání je důkazem silné vůle!"
"Vteřinu na rtech, roky na stehnech!"
"Být hubená, to jediné po čem toužím, to jediné, co naplňuje a zároveň ničí můj život!"
"Hodné holky nejí!"
"Chci být prázdná, čistá, křehká jak panenka z porcelánu, chci létat a vznášet se na vodě, nech mě jít se svým andělem, se svým ďáblem, a já zemřu šťastná!"
"Miluju tě do morku kostí!"
"Lžu, podvádím, zasloužím si trpět-hladem!"
"Pro krásu se musí trpět!"
"Umírám pro dokonalost!"
"Být hubená je důkaz sebekontroly a vlády nad svým životem!"
"To jídlo vypadá dobře, ale já vypadám mnohem lépe!"
"Jestli chceš vidět jídlo, podívej se na svoje stehna!"

Dopis od ANY

19. června 2010 v 19:08

♥♥♥♥♥♥♥♥

Dovol mi představit se. Jmenuji se, nebo jak mě nazývají lékaři a jiní, Anorexia. Moje celé jméno zní Anorexia Nervosa, ale můžeš mi říkat Ana. Myslím, že se můžeme stát dobrými partnery. V blízké budoucnosti do tebe budu investovat hodně svého času a totéž očekávám od tebe.

V minulosti jsi slyšela své učitele a rodiče jak o tobě mluví jako o zralé a inteligentní osobě s tolika možnostmi. Kam se to podělo, mám se ptát? Nikdy nic z toho nebylo! Nejsi dokonalá, dost se nesnažíš a navíc ztrácíš čas přemýšlením a mluvením s přáteli nebo kreslením! Tyhle slabosti ti nebudou povoleny.

Tví přátelé ti nerozumí, nejsou k tobě upřímní. Kdysi, když se nejistota vkrádala do tvé mysli a ty ses jich zeptala, "Jsem…tlustá?" a oni odpověděli "Ale ne, jistěže ne" Tys věděla, že lžou! Jen já ti říkám pravdu. Tvoji rodiče, škoda mluvit! Víš, že tě milují a starají se o tebe, ale část toho je jen proto, že to jsou rodiče a že je jejich povinností to dělat. Teď bych ti měla říct tajemství: Někde hluboko uvnitř jsou tví rodiče zklamaní. Jejich dcera, ta s tolika možnostmi, je tlustá, líná a nehodná dívka.

Ale já to všechno změním.

Očekávám od tebe hodně. Není ti povoleno jíst moc. Začne to pomalu: snižování příjmu tuku, čtení tabulek s nutričními hodnotami, zbavování se nezdravých, smažených jídel atd. Na chvíli bude cvičení snadné: nějaké to běhání, možná nějaké dřepy či cviky na břicho, nic vážného. Možná takhle shodíš pár kil z toho svého tlustého těla. Ale nebude dlouho trvat a nebude mi to stačit.

Budu od tebe očekávat, že si budeš počítat a zapisovat svůj příjem kalorií a že začneš cvičit více. Vnutím ti limit. Musíš to přijmout, protože mi nemůžes vzdorovat! Začínám se do tebe vkrádat. Hezky brzo, jsem s tebou neustále.Jsem s tebou, když ráno vstaneš a běžíč k váze. Ta čísla se stávají jak přáteli, tak nepřáteli a ty si stále jen zoufale přeješ, aby byly nižší než včera, než večer… Do zrcadla se na sebe díváš s hrůzou.Pícháš a strkáš do každého špeku a usmíváš se, když přejedeě rukou přes kost. Jsem s tebou, když si plánuješ den: 400 kalorií, 2 hodiny cvičení. Ja jsem ten, kdo takhle plánuje, protože odteď jsou mé myšlenky spjaty s tvými.

Sleduju tvé myšlenky po celý den. Ve škole, když ve své mysli bloudíš neznámem, dám ti něco o čem můžeš přemýšlet. Přepočítej si kalorie pro tento den. Je jich příliš mnoho. Zaplním tvou mysl myšlenkami na jídlo, tvou váhu, kalorie a na věci, na které je pro mne bezpečné myslet. Protože teď jsem už v tobě. Jsem ve tvé hlavě, ve tvém srdci a duši. Ta bolest z hladu, kterou předstíráš že necítíš, jsem já.

Hodně brzy ti říkám nejen to, co máš dělat s jídlem, ale i to, co máš dělat pořád. Usmívat se a přikyvovat. Dobře se prezentuj. Vtahuj sakra to tlusté břicho! Bože, jsi tlustá kráva!!!! Když je čas na jídlo, tak ti řeknu co dělat. Udělám to tak, že talířek salátu ti bude připadat jako jídlo hodné krále. Rozházim jídlo kolem a hle, vypadá to, jako bys něco snědla. Ani kousíček…jestli něco sníš, veškerá kontrola bude zničena.. TOHLE chceš??? Vrátit se zpět k té tlusté krávě, jíž jsi kdysi byla??? Přinutím tě zírat na modelky v časopisech. Ty nádherně hubené, s bílými zuby, modely dokonalosti, co na tebe hledí z těch lesklých stránek. Nechám tě myslet si, že nikdy nebudeš taková jako ony. Vždy budeš tlustá a nikdy nebudeš tak nádherná jako jsou ony. Když se podíváš do zrcadla, zdeformuju odraz. Ukážu ti obezitu a ošklivost. Ukážu ti zápasníka sumo namísto vyhladovělého dítěte. Ale to ty nesmíš vědět, protože kdybys znala pravdu, mohla bys opět začít jíst a náš vztah by se začal rozpadat.

Občas se z tebe stane rebel. Ačkoli ne moc často. Rozpoznáš rebelské vlákno, které zůstalo ve tvém těle a které tě dovede do temné kuchyně. Dvířka od kredence se oomalu a jemným vrzáním otevřou. Tvoje oči budou kmitat po jídlech,. které jsem držela z tvého dosahu. Najednou zjistíš, že tvé ruce tápají ve tmě po krabici se susenkami. Zhltneš je, mechanicky, ne kvůli jejich chuti, ale kvůli pocitu, že jdeš proti mně.. Sáhneš po další krabici a další a další. Tvé břicho se nafoukne a začne vypadat groteskně, ale ty stejně ještě nepřestaneš. A po celou tu dobu na tebe budu křičet ať toho necháš, ty tlustá krávo, ty opravdu nemáš žádnou sebekontrolu, budeš tlustá.

Až tomu bude konec, opět se obrátíš na mě a budeš žádat o radu, protože ty opravdu nechceš být tlustá. Překročila si základní pravidlo a jedla jsi a nyní mě chceš zpět. Poženu tě do koupelny, na kolena a přinutím tě hledět na dno záchodové mísy. Tvé prsty pošlu hluboko do tvého hrdla a s pořádnou dávkou bolesti tě zbavím přijatého jídla. Znovu a znovu to budeš opakovat dokud ze sebe nedostaneš jen vodu a krev. To budeš vědět, že je to vše pryč. Když potom stoupneš, budeš se cítit slabá. Ale ihned se postav! Ty tlustá krávo, vybrala sis život v bolesti!

Možná ta volba zbavit se té "pokrývky" je jiná. Možná tě nechám brát projímadla a nechám tě sedět v koupelně až do brzkých ranních hodin, kdy budeš cítit, jak jsou tvé vnitřnosti skrčené. Nebo možná tě jen nechám, aby sis ublížila sama. Mlátila hlavou o zeď dokud by tě nebolela jak čert. Řezání je taky efektivní. Chci abys viděla svou vlastní krev, jak stéká po tvé ruce. A v tom si uvědomíš, že přijmeš veškerou bolest, kterou ti nabídnu. Jsi v depresi, jsi naštvaná, máš bolesti.. snažíš se někoho přivolat, ale jakobys byla němá, nikdo neposlouchá? Kdo by se o tebe zajímal?!?!!Zasloužíš si to, můžeš si za to sama.

Oh, je to kruté? Chceš aby se ti to stalo? Jsem snad neférová? Dělám jen věci, které ti pomohou. Umožňuju ti přestat myslet na věci, které tě stresují. Vztek, smutek, zatracení a osamnění se mohou zastavit, protože já je vezmu pryč a naplním tvou hlavu kalorickýmy výpočty. Dám pryč i tvou snahu vyrovnat se svým vrstevníkům, snahu všechny potěšit. Protože teď jsem já tvůj jediný přítel, jsem ta jediná, kterou musíš potěšit.



Mám i svou slabou stránku, ale tu nesmíme nikomu říct. Pokud se rozhodneš proti mně bojovat, dostat se k někomu a říct mu, jak tě nutím žít, všechno se zničí. Nikdo to nesmí zjistit, nikdo nemůže rozbít ten krunýř, kterým jsem tě pokryla. Já jsem tě stvořila, tuhle hubenou, dokonalou dívku. Jsi moje, jenom moje. Beze mě nejsi nic. Tak se nesnaž mi vzdorovat. Když o tobě jiní mluví, ignoruj je. Zapomeň na ně, zapomeň na všechno co se tě snaží ode mě oddělit. Jsem tvá kladná stránka a míním to nechat tak, jak to je.

Ana příběh [č.1]

19. června 2010 v 18:14

Emma dnes, váha: 65 kg - Emma téměř před smrtí, váha: 31,5 kg

LONDÝN - Když si tehdy patnáctiletá Britka Emma Wheatly (dnes 20) prohlížela počítačem upravené fotky nebesky krásných, éterických modelek z obálek dámských časopisů, propadala čím dál většímu zoufalství. Při pohledu na svou postavu v zrcadle vzdychala: "Ach, ta plochá bříška a krásné zadečky, nikdy nebudu jako ony!"
 
 

Reklama